|
Pohled se strany východní od Dobřichovic ke kostelu karlickému, na diabasovou stráň a vínek kopců,
na jejichž úpatí se svou štíhlou věží kostelíček jako strážce do úrodné rovinky pohlíží, utvrzuje v nás
myšlénku, že za dob šedé dávnověkosti na místech oněch stávala tvrz neb opevněný hrad s obětištěm, na
němž předkové naši podle zvyků svých bohům obětovali a své mrtvé pochovávali. Domněnku tu potvrzuje
1 nález 18 pohanských hrobů /1898/, naléz starých popelnic a střepů, které při kopání hrobů na hřbitově,
uprostřed něhož se kostelík zdvihá, přicházejí na světlo. Křesťané pietu takových míst nerušili, ale
stavívali na nich rádi chrámy své.
Kostel karlický, původně okrouhlá stavba /rotunda/, z níž vybočuje polokruhová apsida, konchou
sklenutá, o zeď rotundy se opírající, vzal původ svůj , jak archeologové tvrdí, již v prvních dobách
křesťanských. V časopise spol. přátel star českých, ročník XIV.-75 z r. 1906 čtou se tato slova: ,,Okrouhlé
kostelíky, jimiž stavitelství české před tisícem let počíná, vábily k sobě a vábí dosavad i dojemnou
prostotou prvních květů našeho umění i pravěkými upomínkami, jež kolem nich ševelí. Krom poetických
zkazek a krom skoupých zmínek u starých letopisců nic o svatyňkách těch nevíme, nežli co vypráví jejich
stavba, rozšíření a srovnání jich s chrámky jinými a jinde, a především původ jejich je záhadou dodnes
nerozřešenou. První okrouhlý kostelík či rotundu v Čechách na levém Hradci podle Kristiánovy legendy
stavěl kněz Kaich a jeho druzi hned po křtu Bořivojově. Ale odkud k nim vzor? Jedni hledají ve stavbách
byzantských, jiní v stavbách římských v Podunají, třetí v stavbách italských, jiní konečně přímo originální
stavbu na české půdě. Rotundy českého tvaru nevyskytují se pouze v zemích českých a v Podunají, nýbrž
objevují se i daleko na severozápadě v kraji někdy Slovanů srbských až v poříčí saské Sály.
Tato slova vždy sobě připomínám, kdykoliv na starobylý kostelík v Karlíku pohlížím. Změnil se sice
během staletí jeho háv, ale rotunda s apsidou jsou svědky dávných věků a vykazují tutéž dobu vzniku, jako
ostatní sestry její po vlasti rozptýlené. Podobné rotundy nacházíme na Řípu, v Lukavci, Želkovicích, u sv.
Petra v Plzenci, v Týnci n. Sáz.,u sv. Kříže v Praze a jinde.
Kdy však kostel byl založen a kým vysvěcen? Ve zdejší knize pamětní vypravuje se o požáru zámku
dobřichovického dne 18.května 1779, kdy shořela věž zámecká a v ní 4 krásné starodávné zvony se žárem
rozlily. O jednom z nich byla pověst, že byl posvěcen od sv. Vojtěcha. Nezmiňuje se poznámka tato o
nejstarších dobách křesťanských, kdy sv. Vojtěch pečoval o obrácení lidu na víru Kristovu? Podání toto o
zvonu vztahovati se může i na kostel a byť i nepocházel z doby českého světce sv. Vojtěcha, přece
naznačuje se jím jeho dávný původ. V listinách darovacích z let 1253 a 1271 nečiní se o kostelu karlickém zmínka.
Až v listině z roku 1338, jíž Jan Lucemburský stvrzuje směnu lesa zvaného „Morzina", ležícího u
kostela, za háj „Roblín", děje se o něm zmínka jako o kostele farním. Podle jiných zpráv
z téhož století nazývá se kostelem farním sv. Martina a Prokopa, majícím vlastního faráře a odvádějícím
papežskou desátku 6 grošů půlletně. Podle předepsaného papežského desátku bylo asi záduší neveliké,
neboť desátek 6 grošů odváděly chrámy nejchudší.
Původně byl kostelík zasvěcen ke cti sv. Martina, jehož oltář byl v apsidě, později po prohlášení
opata sázavského Prokopa za svatého (1204) byl ke cti zbudován i oltář druhý v rotundě. Vchod býval
bezpochyby ve stěně západní, která nyní na způsob vítězného oblouku do nové lodi jest prolomena.
Zvonice stála o samotě v blízkosti svatyně. Tak jest ještě kostel vyobrazen na rytině z roku 1678, mající
rotundu, apsidu a zvonici. V bule papeže Jana XXIII., vyhlášené pražskou konsistoří dne 22.XII.1413
nazývá se již výslovně karlický kostel "ecclesia parochialis", sv. Martina a Prokopa.
Právo patronátní vykonával ode dávna řád křižovníků s červ. hv. Knihy konfirmační jmenují některé
faráře. V roce 1366-1380 byl farářem Jimram, za něhož kostel byl visitován a inventář sepsán.
Poznamenali i jeden ornát sváteční, dva ornáty pro všední dny, jeden missál s notami a jiný missál
starý, malý, dva kalichy stříbrné, pozlacené, jednu knihu pobožností a obřadní.
Jiný farář zdejší jmenoval se Václav a odešel r.1403 do Ondřejova, po něm se uvádí Martin z
Moravy r.1406, Jakub z Loděnic, Liderius nebo Lidéř z Levého Hradce, po něm poslední katolický
farář Mořic r.1424.
Za husitských válek zůstal kostelník ušetřen a byl svědkem mnohých pochodů vojsk, zejména při
rozboření nedalekého Hrádku a při obléhání Karlštejna. Nenalezeno dosud zpráv, zdali zdejší lid k
husitství odpadl, jen tolik jest jisto, že mnozí utrakvisté koncem XVI. století zde pobývali. Náležely
podle toho Dobřichovice k osadám ,kde pod katolickým duchovním správcem bylo obyvatelstvo
přijímáno pod jednou i pod obojí způsobou. Když roku 1564 svolil papež Pius IV. ku přijímání pod
obojí v Čechách a když roku 1575 protestantům dána svoboda náboženská, mohl a směl i katolický farář
podávati pod obojí a to z úmyslu, aby utrakvisté se nepřebíhali k protestantům. Nepřekvapí nás tedy
zpráva, že zde křižovník Viktorín Chramosta koncem století XVI. z městečka Řevnic podával pod obojí,
žádal však před přijímáním ušní zpověď. Málo však měl pro svou přísnost kajícníků. Po dvousetletém
osiření nalézáme o karlickém kostelu zase zprávy. Byl administrován křižovnickými faráři z Řevnic.
Ale když začátkem války třicetileté farní budova v Řevnicích propadla zkáze, přestěhovali se faráři
tamnější do Dobřichovic, považujíce kostel řevnický za farní a nazývajíce se administrátory kostela
karlického. Tak sídlil zde roku 1621 P. Martin Slupetius, roku 1632 P. Clemens a P. Šimon Kraus.
Jména těchto farářů křižovníků vyskytují se v účtech kostelních od roku 1617, které svými poznámkami
jsou velice zajímavé. V nich se krátce popisuje kostel karlický.
Stál uprostřed hřbitova měl v blízkosti zvoničku se čtyřmi zvony. Byla ze dřeva a kryta šindelem.
Podle zápisů uvedených kostelních účtů utrpěl kostel veliké škody ve válce třicetileté od švédského
vojska. Byl oloupen o cenný inventář, kalichy a obrazy. Převor Manner píše, že se po válce nic
nenašlo, že všechno všudy bylo rozkopáno a cožkoliv od dřeva, bylo rozsekáno. Více než přes rok
koně v kostele zůstávali. Zbyly jen holé zdi s křovím , zvonice se svým přikrytím a hřbitov ve své
podstatě. Když opouštěli Švédové zdejší krajinu, vzali z nich někteří 3 zvony téhož kostela.
Vzácné, nákladné a velké roztloukli a odvezli. Záduší bylo natolik ochuzeno, že nemohlo
nových zvonů opatřiti. Bylo třeba delšího času, nežli kostel byl tak opraven, že se hodil za
důstojný stánek Boží.
V roce 1694 pořízena byla nová báň na lucerny rotundy, na bání železný kříž, vystavěna
nová kostnice, hřbitov obehnán zdí a rozšířen. Vápno na stavbu kostnice pálilo se hned
v peci vedle hřbitova. V r.1700 dána do kostela nová kazatelna a schůdky. R.1703 stavěla
se nová věž a celý chrám obnoven. Tehdy zaměstnáno bylo při stavbě mnoho řemeslníků.
Krov stavěli tesaři pražští, pokrývači, kameníci a mistr zednický Santinov byli vzati také
z Prahy, jakož i plechař, jenž pobíjel báň a tepal kříž s hvězdou. Též přibrán i malíř
z Prahy, jenž kostel maloval, báň pozlacoval a věž červenou barvou natřel. Stará zvonice
byla zbořena a jediný zvon upevněn na nové věži s cibulovitou bání. Zvon onen ve váze
160 kg nese nápis:"Haec campana curata est honori S. Joannis evangelistae eccelesiae
Dobrzichovensis-Carlik utilitati anno 1660" (Tento zvon jest pořízen ku cti sv. Jana
evangelisty k užitku kostela Dobřichovicko-Karlického roku 1660) a dodnes věřící do
chrámu volá. Na něm jest vyobrazen sv. Jan Ev. s knihou a na druhé straně kříž s hvězdou.
V této podobě setrval kostel až do r.1767. Byl sice rozšířen o věž, která s rotundou
souvisela a loď chrámovou spolu tvořila, ale nepostačoval potřebám zbožného lidu. Proto
vymohl si velmistr Ant. Jakub Suchánek od arcibiskupské konsistoře povolení, aby ze
záduší mohl vyzvednouti 1000 fl na přístavbu a rozšíření farního chrámu dobřichovického
a aby on sám, po případě arc. vikář berounský Josef Jan Každý kostel, o 15 loket rozšířený,
podle rituálu římsko-pražského, vysvětil. Nově přistavená loď byla slohu barokového s 3
ozdobnými okny. Do kostela dány nové varhany, nový oltář, na který Matěj Šplíchal
přispěl obnosem 100 fl, nové ornáty a prádlo. Oltář maloval velmi zdařile pražský malíř
Vojt. Kandler.
Větší opravy se staly v letech 1807–1810, kdy oltář znovu byl přemalován pražským
malířem V. Schlachterem a kostel novou nástropní malbou od jmenovaného umělce
ozdoben. Když r.1834 obehnán byl hřbitov novou zdí, byl zárověň i kostel zevně i uvnitř
nákladem 736 fl opraven.
Po 55 roků nedoznal kostel žádné větší změny, až r.1889, kdy byl od základu přestavěn.
Loď chrámová byla zcela přebudována, cibulovitá věž snesena a namísto ní štíhlá
jehlancovitá postavena, vnitřek důkladně obnoven,. Z popisu, uvedeného v pamětní knize
od faráře Frant. Stolovského, učiníme si představu, jak to asi ve starém kostele vypadalo.
Byl o 2 m nižší, měl okna copovitá, věž nízkou, cibulovitou, pokrytou prejzy. Nynější věž
jest o 5 m vyšší. Na kazatelnu se vystupovalo ze sakristie těsným vchodem po schůdkách
cihlovitých. Vítězný oblouk byl nízký a popukaný, nyní jest o 1 m zvýšený. Oltář byl ve
výklenku ,tak že se nemohlo kolem něho chodit. Stavěn byl ve slohu barokním, přeplněn
různými věcmi. Obraz oltářní představoval sv. Martina na koni, na hořejšku obraz
sv. Prokopa jako opata a kus krajiny sázavské. Sochy byly ze dřeva vyřezávané a to socha
sv. archanděla Michaela, jak ďábla ubíjí a sv. Rafaela s Tobiášem. Kde stojí nyní kazatelna,
byl oltářík sv. Floriána, jehož obraz je dodnes v sakristii. Chor spočíval na jednom klenutí,
varhany byly chatrné ,tak že bylo uměním na ně hráti. Litovati sluší nástropní malby. Tam
zobrazena byla celá nebeská hudba, andělé v oblacích, jak hrají na hudební nástroje. Byly
to malby Schlachterovy.
Nynější oltář dodal P. Bušek ze Sichrova. Oltářní obraz představuje sv. Martina a jest
malován akad. malířem Heřmanem. Na oblouku vítězném vyobrazeni jsou sv. Ludmila, sv.
Prokop, sv. Václav, bl. Anežka česká. Kazatelna jest nová, ve slohu pseudorománském, na
ní obrazy sv. evangelistů. Na opravu chrámu věnoval řád 20.000 zl. Plány na přestavbu
navrhl ing. Krch, stavbu prováděl stavitel Kindl z Prahy.
Kostel byl slavnostním způsobem vysvěcen dne 6.října 1889. Velmistr Huspeka dal se pro
churavost zastupovati svým sekretářem dr. Václavem Horákem. Kostel vysvětil
kanovník František Micka z Vyšehradu. Slavnostním kazatelem byl
farář Stolovský, první mši sv.obětoval řadový sekretář dr. Horák,
na kůru zpívali členové sboru Národ. divadla v Praze, na varhany
hrál profesor Klička. Svěcení bylo přítomno veliké množství lidu
zblízka i z dáli.
Dne 18.dubna 1917 byl sebrán k účelům válečným
zvon kostela karlického, vážící 130 kg. Pocházel z r.1845 a byl
pořízen dobrovolnou sbírkou zdejších osadníků na podnět P.
Machačky. V r. 1906 byl přelit nákladem řádovým v dílně Arnošta
Diepolda v Praze. Byl na něm obraz sv. Prokopa s mitrou a letopočet
1845, jakož i poznámka, že ulit byl v dílně Karla Bellmana.
Před biřmováním v r.1926 dal velmistr Vlasák kostel
zevnitř i uvnitř opraviti, rovněž i poškozenou zeď hřbitovní řádně
spraviti. R.1927 opatřena věž i kostel novými hromosvody.
Pohlédneme-li zpět k dějinám kostela karlického
zpozorujeme ve vývoji jeho čtyři hlavní tvary. V prvním období byl
malou svatyňkou, rotundou, do níž se vcházelo ze strany západní.
Stará doba charakter rotundy zachovala. Zvonice se 4 zvony stála
mimo rotundu. V r.1703 přistavena k rotundě věž cibulovitá. R.1767
přistavěna 15 loket dlouhá loď ve slohu barokovém, takže věž stála
uprostřed mezi lodí a rotundou. R.1889 přestavěn byl kostel (mimo
rotundu) ve slohu pseudorománském, aniž byl půdorys z r.1767
mnoho pozměnil.
|